Jak se psi učí I.

Stejně jako lidé i psi se učí pomocí asociace (spojování). Pes bude chtít opakovat činnost, která byla odměněna něčím příjemným, např. potravou nebo pohlazením. Nemá chuť opakovat činnost provázenou nepříjemnými následky - trestem nebo projevy nesouhlasu. Tomu se říká naučené chování. Na rozdíl od lidí však psi "nepřemýšlejí". Neumí si představit následek konkrétního činu tak jako my. To je jádro většiny problémů, se kterými se majitelé psů potýkají. Máme tendenci předpokládat, že když psovi ukážeme rozžvýkanou botu a zakřičíme "ne", utvoří si zvíře asociaci mezi kousáním do bot a naším nesouhlasem, protože tak bychom to udělali my.

Období důležité pro učení

K učení je pes nejvnímavější mezi pátým a dvacátým týdnem svého života. Je to období vytváření krátkých paměťových stop. Považuji je za důležité pro vtištění základních příkazů poslušnosti a systému odměny. Je to příprava na další pokročilejší trénink, vedoucí k upevňování žádoucích návyků a přijatelného chování. Pokud se mají štěňata vyvíjet normálně, musí se socializovat s lidmi a zvířaty a musí jim být dopřáno získat co nejvíce zkušeností. Psi se učí po celý život, ale s postupujícím věkem je obtížnější změnit jejich chování a zbavit je starých návyků. První týdny života jsou pro vtištění sociálního chování a poslušnosti nejlepší, stejně jako pro učení, které chování je přijatelné a které nikoli. Neznamená to ovšem, že výcvik staršího psa je beznadějný; odnaučení starým zvykům bude ale trvat déle a pes vás bude opakovaně zkoušet, jestli se neobměkčíte a nenecháte jej dělat věci po svém. Jednu vlastnost mají psi velmi silnou, a tou je vytrvalost.

Vrozené chování

Psi mají určité vzorce chování vrozené. Do jisté míry je to ovlivněno plemenem: např. Border kolie má silný pastevecký instinkt a její oko sleduje pohyb. Pokud takový pes nemá dostatek správných stimulů a cvičení uspokojující jeho instinkty, může se tato frustrace ventilovat nesprávným směrem - třeba pronásledováním cyklistů a běžců. K přesměrování tohoto chování se často používá míček. Živý nebo klidný temperament může být také vrozený, ale dost často je tento rys ovlivněn chováním samotného majitele. Psí chování má společné rysy s vlčími instinkty, které vlkům umožňují přežít v divočině, ne ve vašem domě. Proto je přesměrování těchto návyků velmi důležité.Vrozené chování nelze odstranit. Lze jej pozměnit, potlačit nebo přesměrovat. Musíme se však smířit s tím, že teriéři budou mít vždy tendenci být velmi hluční a honiči sledující stopu se budou chovat, jako by naše příkazy neslišeli. Ale neztrácejte naději! Ve většině případů je nežádoucí povahový rys (např. strach a fobie) zapříčiněn špatnou socializací štěněte. V takovém případě je možná náprava. Některá plemena mají ráznější temperament než jiná. Trpasličí plemena bývají hyperaktivnější a bojácnější. Je to zřejmě dáno tím, že ve světě přeplněném lidmi s velkýma nemotornýma nohama jsou nepřirozeně malí.

Tón hlasu

Slova sama o sobě nemají pro psy význam. Kdybyste pozorovali dobrého cvičitele při práci, všimli byste si, že používá širokou hlasovou škálu. Slovo (zvuk) má být vysloveno jasně a má být jedno až dvouslabičné. V rámci komunikace mají obrovský význam slova používaná jako pochvala a trest. Učíte-li psa novému cviku, nepoužívejte k vysvětlování dlouhých vět; dosáhnete tím jedině toho, že psovi bude podstatně déle trvat, než váš požadavek dešifruje a pochopí.

Odměna

Zopakujme si, že psi se učí pomocí asociace. Pochvala - slovní nebo v podobě pamlsku - znamená pro psa bonus, který se snaží získat. Její použití při výcviku přináší výborné výsledky. Když psovi udělíme příkaz "sedni" a ve stejný moment ho pochválíme, zvíře se rychle naučí, že za tento úkon bude odměněn. Opakováním se paměťová stopa posílí a dostaví se vytoužený výsledek. Účinnému upevňování naučeného chování napomáhá potrava, hrači nebo i čas, který s vámi může pes strávit. Správně načasovaná odměna je základem úspěchu.

Trest

Stejně jako je odměna pochvalou za správné chování, je trest účinný při potlačování chování nežádoucího. Je mnoho způsobů, jak psovi dokázat, že dělá něco nesprávného. Jedním z nich je slovo "ne", vyslovené rozhodným hlasem, přičemž psa držíme za volnou kůži na krku nebo obojek a díváme se mu do ší. Například pokud vás pes při hře kousne do ruky, uchopte jej za obojek, zároveň vyslovte "ne" a na pár sekund se mu dívejte do očí. Psi nemají rádi tento typ napomenutí a záhy pochopí, že takovému pohledu člena smečky je lépe se vyhnout. Naneštěstí je člověk povahou velmi netrpělivý a používá trestu častěji, než je k výchově psa nutné. Psa lze vychovat i za pouze výjimečného používání trestu. Naučit psa klidně sedět je mnohem lepší net ho plácnout, když vyskakuje. Snažte se předvídat, kdy chce pes vyskočit, a přikažte mu "sedni". Tento pozitivní přístup je mnohem lepší než negativní, totiž trest za skutek, který již byl vykonán. Je cenné si uvědomit, že psi nejsou vyvinuti pro lidský styl života. Ve skutečnosti je úžasné, že jsou schopni tak dobrého soužití s lidmi, ačkoli toho o komunikaci se psy ví každý z nás velmi málo.