Hafan-zpravodaj | O čem skutečně napovídá „provinilý výraz“ psa?

Majitel psa přijde domů a nachází po svém bytě rozbité vázy, rozkousané boty, roztrhaný pelíšek či jiné podobné "lumpárny" a hledá psího "viníka", který se provinile krčí v koutě domu.....Alexander Horowitz je odborným asistentem na Barnard College v New Yorku a pokusil se odhalit  původ onoho "provinilého" výrazu psů.

Horowitz prokázal, že přisuzovat psovi provinilý výraz je pouhou domněnkou a atributem člověka, jelikož pes není ve skutečnosti schopen pochopit vinu a cítit se provinile. Lidé se zkrátka mylně domnívají, že z "řeči těla" psa vyčtou provinilý výraz a mnohdy podezřívají svého čtyřnohého miláčka podle této klamné představy, jelikož jim přijde, že se pes zkrátka "tváří provinile", i když ve skutečnosti žádnou lumpárnu neprovedl.

V průběhu studie, bylo několik vlastníků psů požádáno, aby opustili místnost poté co přikáží svým psům, že nesmí sníst pamlsky, které na ně byly nastraženy. Zatímco byli majitelé ve vedlejších místnostech, kde neviděli na psy, Horowitz "přemluvil" některé psy ke snědení pamlsků a zbylí psi příkazu svých majitelů dostáli. V průběhu některých zkoušek bylo určitým majitelům řečeno, že jejich pes neuposlechl a odměny i přes jejich zákaz snědl a zbylým majitelům sdělil, že jejich pes se choval řádně a odměn se ani nedotkl. To, co bylo majitelům psů řečeno nekorespondovalo ovšem s realitou.

Pokud chování psů obsahovalo prvky "provinilého výrazu"  mělo jen málo společného s tím, zda skutečně psi snědli zakázané pamlsky a neuposlechli rozkazu svého pána či nikoli. Provinile vypadali nejvíce psi, kteří byli poté napomenuti svými majiteli za to, že neuposlechli jejich rozkazu a pamlsky snědli. Ve skutečnosti se ale jednalo o psy, kteří rozkazu uposlechly a odměny nesnědly – což majitelé nevěděli. Tím se dokazuje, že domnělý provinilý výraz psa je způsoben reakcí majitele na chování psa a nesvědčí o tom, že psi mají svědomí a jsou schopni uvědomit si vinu za nějaký čin.

Tato studie vrhá nové světlo na přirozenou lidskou tendenci vysvětlovat zvířatům jejich chování a převádět je na lidské hodnoty. Přenášení lidských vlastností porovnává chování zvířat na lidské poměry, a pokud je tam nějaká povrchová podobnost, pak bude chování zvířat vykládáno za stejných podmínek jako podobná lidská činnost. To může zahrnovat také promítání - přidělování vyšších emočních stavů, jako je například právě pocit viny nebo výčitky svědomí na zvíře.

"Toto je mimořádně silný důkaz toho, že je třeba i nadále pečlivě zkoumat vztah člověk – pes, máme-li tomuto pozoruhodnému poutu lépe porozumět a nejen zhmotňovat naše předsudky o přirozeném chování zvířat," říká Horowitz. Také zdůrazňuje, že psi jsou nejstaršími domestikovanými  druhy a mají jedinečnou roli v důvěrném životě s milióny lidmi.