Kdepak hlídač u boudy, pes získává v našem životě stále výlučnější postavení. Už není jen kamarádem osamělých či stárnoucích lidí, stále častěji potkáváme mladé dvojice láskyplně opečovávající chlupáče na vodítku. Pořizují si totiž místo dítěte psa.
Je všeobecně známo, jaký význam má blízký vztah se psem pro starší a osamělé lidi, pro něž je mnohdy jedinou živou bytostí, se kterou za celý den promluví. Pes je důvodem, proč uvařit, proč alespoň vyjít před dům, záminkou pro navázání rozhovoru s cizími lidmi. Pro nemocného může mít kontakt se psem t/...Pes přináší do rodiny život, radost, změnu a někdy až nechtěné vzrušení. Zajímavé téma je též fyzická podobnos páníčka a psa. Hlubinami internetu putují vtipné fotografie skutečně "sladěných" párů.
Víc než jen kamarád
Ve skutečnosti může pes v rodinném systému znamenat daleko víc než jen kamaráda, parťáka na dobrodružství nebo naslouchající bytost. Může nahradit člena rodiny, který byl a odešel – dítě, které vylétlo z hnízda. Může být náhradou za toho, kdo nebyl a není – za dítě, které partneři mít nemohou nebo nechtějí. Může být prostředníkem mezi rozhádanými nebo obtížně komunikujícími členy rodiny. Může být i jakýmsi "komunikačním uzlem", skrze který probíhají různá pozitivní i negativní sdělení na vícero úrovních. Prostřednictvím psa se můžeme smiřovat, můžeme druhému vyhrožovat, zastrašovat, můžeme ale i vydírat. Ne náhodou má i pes jako člen domácnosti své místo v rodinné terapii.
V souvislosti s tím jsou zajímavé údaje, které získala společnost Flexin na základě dotazování 1250 majitelů
Postavení psa v rodině závisí na místě, kde majitelé žijí. Na venkově lidé považují psa spíše za další ze zvířat, zatímco ve městech vidí majitelé ve svém psovi spíš dítě. To platí stejně v západní Evropě jako v USA. Dokonce je rozdílné postavení psů ve městech a na venkově potvrzeno vědecky – zabýval se jím třeba profesor D. Blouin z katedry sociologie a psychologie na Indiana University South Bend. Ale i když považujete psa za dítě, jeho postavení se změní, jakmile do rodiny přijde dítě skutečné: "Když máte děti, máte míň času na domácí mazlíčky. To ale není celé. Lidé, kteří vidí ve zvířeti vlastní dítě, často svůj postoj změní, jakmile mají vlastní, lidské dítě." Když děti vylétnou z hnízda, vrací se vztah ke zvířeti zase do starých kolejí.
Pes jako nástroj manipulace
Dvacetiletá Mirka dokončila střední školu, našla si přítele a pomalu se začíná osamostatňovat. Neděje se vlastně nic dramatického, jen stále častěji nespí doma, i když samozřejmě rodičům řekne, kdy se vrátí. Rodiče jsou zdá se, s Mirčiným přítelem srozuměni, a protože navenek nejsou žádné problémy, vše vypadá idylicky. Dokonce natolik, že si pořídí pejska. A v tom začne něco zadrhávat. Všichni jsou pejskem nadšeni, jen Mirka, zdá se, trochu méně, než čekali. Koupili ho přece kvůli ní, psa si vždycky přála, a teď, když ho má, se o něj nějak málo zajímá. Psa je třeba pravidelně venčit a nenechávat ho doma samotného, je přece samozřejmé, že Mirka musí pomáhat a být doma, kdykoli je potřeba. A běda, kdyby se ochvíli opozdila – pes už je vyvenčený, "teď už chodit nemusíš". Pejsek, o kterém snila jako dítě, se objevuje až ve chvíli, kdy dítětem být přestává, jako záminka pro citové vydírání. Nedej Bože, že by jí rodiče chtěli nějak bránit ve štěstí, ale Alík přece potřebuje čůrat každé odpoledne, to je přece pochopitelné. A brát ho do cizího prostředí, to přece nejde. Jak může jen být takhle sobecká?!
Pes v tu chvíli přestává být "obyčejným" psím členem lidské smečky. Je nástrojem, jehož pomocí mohou rodiče do určité míry kontrolovat vlastní dospělou dceru.
Náhradní dítě
Zatímco donedávna si lidé psa pořizovali k dětem, teď si ho kupují místo dítěte. Pes v roli náhradního dítěte si obvykle žije jako v bavlnce. Partneři si ho pořídili mnohdy jako "předvoj" budoucích dětí. Na dítě se ještě necítí, ale společný kamarád je spojuje. A navíc si tak nenápadně otestují, jak jejich drahá polovička zvládne
Náhradní dítě si ale nepořizují jen partnerské dvojice. Takové psí dítě může sdílet třeba matka žíjící jen se svým dospělým synem mamánkem – a dokonce bez rizika incestu. Že jste se s takovou dvojicí ještě nesetkali? Jen se dobře rozhlédněte...
Pes jako malé božstvo
Zní to možná zvláštně, ale pes může plnit v rodinných vztazích i roli jakéhosi malého bůžka, jehož prostřednictvím získávají někteří členové domácnosti uznání a pozornost. Tak jako v dalším případě: Čtyřicetiletý Zdeněk, inteligentní, vzdělaný muž, žije sám. Několikrát za týden, včetně víkendů, ale chodí na návštěvu ke své matce, aby jí "dělal společnost".
Pes v rukou agresora
Psí kamarád (stejně jako jakýkoli jiný domácí mazlíček) je často zbraní v rukou agresora. Překvapivě často užívá člověk, který se uchyluje k domácímu násilí za zavřenými dveřmi, čtyřnohého přítele své oběti jako rukojmí – výhružkami, nebo dokonce týráním zvířete si udržuje moc nad svou lidskou obětí. Typicky se tak děje v případě sexuálního zneužívání dětí: dítě mlčí, protože se bojí, že agresor jeho kamarádovi ublíží.
Věřme ale, že takových ne úplně šťastných případů je přece jen daleko méně, než rodin, kde je pejsek kamarádem a součástí smečky. Kde není náhradou ani zbraní, ale prostě tím, čím má být: tedy psem na správném místě.
Zdroj: Článek z časopisu Psychologie dnes, ročník 17, www.psychologiedn/...