Abychom dosáhli změny v chování psa, musíme své odměny velmi jasně definovat a poskytovat je pouze za chování, ktermu chceme psa naučit nebo které u něj chceme posílit. Nepříjemné chování, jako je vyskakování nebo nekonečné vyžadování pozornosti, lze odnaučit i pohou rezistencí. Psi nemají stejně jako děti pojem o čase nebo zodpovědnosti. Zajímá je jen to, co se stane v daném okamžiku.
Abyste zvládli psa, který má silnou vůli nebo se již delší dobu nesprávně choval a zná hodně triků, budete k odstranění tohoto nežádoucího chování potřebovat navíc nějáké vybavení. Výcvikové pomůcky - jako například disky - urychlí dosažění výsledku. To je však možné pouze tehdy, budete-li se ke psu chovat jako ke psu, ne jako k člověku. Jinými slovy: musíte být trpěliví a nekompromisní. Umíněné chování musí být přebudováno od základů. Psi jsou však tvární a při použití jasných příkazů následovaných vhodnou odměnou jsou schopni se změnit.
Pokud jste si pozorně přečetli kapitolu o tom, jak se psi učí, a pochopili jste, že asociační čas jsou dvě sekundy, víte, že odměna nebo nepříjemná zkušenost musí přijít v tomto omezeném čase. Po uvážení zde záměrně nepoužíváme slovo "trest", protože podle našeho názoru nevyjadřuje správně to, co se psem děláte. Toto slovo se však hodí do lidské představy o odplatě, proto jej příležitostně používáme pro zachování plynulosti textu. Snažte se mít na paměti, že pes nechápe trest v lidském slova smyslu ani nerozumí, co to slovo znamená. Lidský koncept viny a trestu není pro psa ničím. Jestliže se psi chovají ta, že se situace pro ně stává nepříjemnou, nebo není-li odměnněna, přestávají se takovým způsobem chovat. Tomu rozumějí bezpečně.
Upoutávání pozornosti vyskakováním
Běžný příklad nepřijatelného chování podává dominantní pes, který je velký, silný a skáče na vás. Někdo může být zraněn a je třeba psa takovým návykům odnaučit. Psi chtějí být instinktivně blízko vašim ústům, tak jako jejich divocí předchůdci. Ve smečce může být toto chování doměněno eventuálním vyvržením potravy staršími členy smečky. Jiným důvodem vyskakování může být to, že byl pes jako štěně odměňován dotykem, hlasem nebo potravou za to, že vám pokládal své roztomilé štěněčí tlapky do klína. Chování přinášelo větší odměny (nevědomky nabízené), a jak pes rostl, rostl i problém.
U dospělého psa je tato hra o získání pozornosti pevnou součástí povahy.Lidé se někdy snaží, aby je takové chování obtěžovalo co nejméně. Účinnek může být opačný - pes se stane ve svém získávání pozornosti vyskakování duchaplnější. Hru vyhrál pes. Jak roste, je hbitější a rychlejší, stává se obtěžování stále nepříjemnějším. Lidé psa odstrčí, ale nejdříve jej pohladí (odmění), protože si myslí "to stačí", s tím se musí "spokojit". Pes si to vyloží po svém. Pohlazení neznamená "jdi pryč", ale je interpretováno jako "buď vytrvalý", čili je velmi posilující odměnou. Vynucováním pozornosti členů rodiny a návštěvníků pes ukazuje své právo být dominantním.
Lidský faktor
Některé typy majitelů psů jsou předurčeny k tomu, mít dominantního psa, a často nakonec řeší problémy s agresivitou. Obvykle se to stává u lidí, kteří nejsou dostatečně asertivní nebo mají slabou osobnost a psy nekonečně rozmazlují jako děti. Obtížnému chování nemají chuť čelit a raději doufají, že samo zmizí. Tito lidé jsou samozřejmě postiženi nejčasteji, ale cílevědomé zvíře se může snažit získat dominanci nad jakýmkoli majitelem, bez ohledu na to, jak je schopný. Určitá plemena mají zřejmě vnitřní vlohy pro dominanci. Patří mezi ně třeba některá plemena hlídací - rotvajler, dobrman a mastif. Stejný temperament mohou mít i plemena jiná, například kokršpanělé a mnoho teriérů. Malá plemena jako Shih-tzu mohou vypadat jako roztomilý chomáček chlupů, ale navzdory své velikosti mají často dominantní a agresivní povahu. Agresivitu lze pozorovat u všech plemen, proto z tohoto problému není vyňato žádné plemeno.