Stejně jako my i naši psí přátelé jsou schopni tvořit abstraktní pojmy. Friederike Range a jeho kolegové z univerzity ve Vídni v Rakousku poprvé dokázali, že psi mohou klasifikovat složité barevné fotografie a zařadit je do příslušných kategorií stejným způsobem jako lidé. Psi úspěšně prokázali své učení s využitím počítače s automatizovanou dotykovou obrazovkou, která eliminuje potencionální vliv člověka.
Ve fázi přípravy, byly psům ukázány současně fotografie krajiny a fotografie psů a když správně vybrali fotografii se psem, byli odměněni psí granulí (pozitivní stimul). Poté psi postoupili do druhé fáze testu. V prvním testu byly psům opět ukázány zcela odlišné fotografie krajiny a psa. I nadále psi spolehlivě vybrali fotografii, na které byl pes, což prokazuje, že mohou převést své znalosti získané ve fázi přípravy na novou sadu vizuálních podnětů, dokonce i když tyto fotky nikdy dříve neviděli.
Ve druhém testu se psům ukázaly nové fotky psů, které byly vloženy do krajiny, jež byly použity ve fázi přípravy, což přineslo rozporuplné informace: Na straně jedné byl vyvolán pozitivní impuls, když spatřili obrázek s novými psy a na straně druhé, běžné negativní podněty v podobě krajiny.
Když se psi potýkali s volbou mezi novým psem a známou krajinou a zcela novou krajinou s žádným psem, spolehlivě zvolili variantu s obrázkem psa. Tyto výsledky ukazují, že psi byli schopni vytvořit pojem "pes", ale nemohou říci zda-li v obrázcích na nichž byl pes, rozeznali skutečného psa. Autoři také vyvodili určité závěry o síle jejich metodiky: "Prací s počítači, které mají dotykové obrazovky, se psům otevírá celý svět možností, jak otestovat jejich kognitivní schopnosti bez toho aniž by byly jakkoli ovládány vlivem vlastníka psa či experimentátora." Dodávají, že metoda může být použita také na testování řady strategií učení a její potenciál tkvý v tom, že umožňuje výzkumným pracovníkům porovnávat poznávací schopnosti různých druhů pomocí jedné jediné metody.